Nový "dizájn"

17. února 2013 v 17:34 | Oge |  Inspirace je nakažlivá
Zdravím vážení,
rozhodla jsem se, že je na čase změnit tvář blogu. No, co k tomu dodat... jednoduchosti se meze nekladou? Nebo to byla fantazie? Nevím proč, ale já to dítě miluji. Je pozitivní (to bude těmi "smajlíky" po obličeji), je roztomilé (to zase dělá ta sponka), je nevinné (ach, ty boubelaté tvářičky a tmavá kukadla)!
A proč právě We'll ruin the world? Protože ať už jsme spisovatelé, pisálci či čmáralové, v našich světech můžeme všechno.
Oge I.
 

Demo verze povídek

12. února 2013 v 21:07 | Oge |  Things about
Zdravím vážení,
dneska to nebudou (světe div se) žádné sáhodlouhé proslovy o tom, co za hrůzy je k vidění na síti, ale nebojte, ono se to tu zase časem objeví.

Milí začínající autoři...

10. ledna 2013 v 18:01 | Oge |  Things about
Milí začínající autoři,
dovolím si Vám teď položit jednu důležitou otázku. Bude to otázka zapeklitá, na kterou se ovšem dá odpověděť jen "ano" nebo "ne". Vlastně to ani dělat nemusíte, protože my všichni tady víme, jak to s Vámi vlastně je. Moje rétorická otázka tudíž ani není na místě, ale já ji přesto položím a to ve formulaci poněkut obhroublé, jak ji s oblibou používá Zikmund, ovšem neslyšela jsem zatím nic trefnějšího:
To vážně čekáte, že budete od začátku srát duhu?
Uvědomte si, že nikdo, ale vážně nikdo nemůže tvořit, aniž by trénoval. To prostě nejde. Takže pokud očekáváte, že jen, co se dotknete špičkou pera papíru, stvoříte geniální dílo nepřekonatelné po další tři století, velmi brzo narazíte čumákem přímo do zdi: zklamání.
Trénujte, čtěte, příjmejte kritiku s otevřenou náručí. Jinou cestu nevidím. Pokud si totiž rychle neuvědomíte, že na sobě musíte pracovat, a že psaní je obor stejný jako jakýkoli sport [čím víc trénujete, tím jste lepší], nikdy se nehnete z místa.
Budete mi teď odporovat, že existuje něco jako talent, ale já Vám říkám, že nepříliš talentovaný člověk, který na sobě tvrdě dře, to mnohdy dotáhne dál, než talentovaný hlupák, který je zahleděný jen sám do sebe. Tak to prostě chodí. Nejste ochotní se zlepšovat, nejste nic.
Howg
Oge I.
 


Válka komentátorů

1. ledna 2013 v 12:06 | Oge |  Rest in peace, logic
Zdravím vážení,
mysleli jste si, že Oge porazí Konec světa? Ani náhodou! Nevzdávám se snadno a nenechám vás v klidu odpočinout ani přes svátky. Právě naopak. Svátky jsou přímo líhní pro příšerný plebs literárního pole. To ale zatím nechme stranou [jen zatím, zanedlouho se totiž začnu zabývat jednou doporučenou povídkou, pokud ji rozdýchám] [dodatek: pravděpodoně ne] a zabývejme se soubojem mezi štěkajícími smečkami psů [skalních fanoušků] a nechápajících kolemjdoucích [těch, kteří si nejedjbůh dovolí nějakou kritiku].
Zabývejme se na chvíli "logikou" uvažování skalního fanouška, který objevil nelichotivý komentář pod svou oblíbenou povídkou.

Komentáře

6. prosince 2012 v 19:20 | Oge |  Things about
Zdravím vážení,
dnes absolvujeme jen krátkou promluvu do duše, dobře? Je tu něco, co vám nejspíše nedochází a pokud to víte, docela jistě to ignorujete. A co že to je? No netvařte se jako neviňátka!
Komentáře.

Fanfikce jako ze Země Nezemě

6. prosince 2012 v 19:10 | Oge |  Inspirace je nakažlivá
Zdravím vážení,
ano, sloh takový, že i Petr Pan by zůstal v úžasu civět na svůj stín. Vyostřené konflikty. Logické postupy. Kochejte, milovníci fanfikcí.
A teď zase chvíli vážně. Kdo máte chuť přečíst si něco z fanfikcí na Naruta či Harryho Pottera, ale i milovníci originálních povídek si přijdou na své, něco, co má hlavu a patu a u čeho se zasmějete, najeďte si sem. Tahle slečna má dle mého názoru velmi vytříbené názory [se kterými mnohdy souhlasím], její sloh ej značně příznakový. No vážně. Inteligentní humor. Rozumná zápletka. Absurdně vtipné situace. To je Aife.
Osobně doporučuji Ty podvazky ti seknou, kámo, nebo snad geniální Historia Magistra Vitae [kde je geniálně vykreslená postava prof. Severuse Snapea].
Ať tak či tak, pokud mě poslechnete, jsem si na devadesát devět procent jistá, že se vám čtení bude líbit.
Oge I.

Problematika nadpisů

1. prosince 2012 v 17:28 | Oge |  Things about
Zdravím vážení,
vím, dlouho jsme tu nebyla. Vězte, že to není způsobeno nedostatkem hrůzostrašných písemností kolujích na internetu, nýbrž úbytkem mého volného času (kterého stejně nikldy moc nebylo). No, přestaňme fňukat a začněme makat, není-liž pravda?
Čemu se chci věnovat dnes? Jak už napovídá nadpis, bude to o nadpisech. Zjistila jsem totiž, že devadesát procent autorů absolutně neovládá umění nazývaní povídek. Podívejme se tedy na několik věcí, které by nadpisů rozhodně chybět měly:

Bůh stvořil glosu, aby bylo o čem se hádat

14. října 2012 v 20:39 | Oge |  Things about
Zdravím vážení,
odvažuji se dnes zapojit do velice citlivého systému článků na témata týdnů se svou vlastní troškou do mlýna. Nebyla bych to ale já, kdybych i sem nepřimíchala téma literární.
Otázka osobního vlastnictví se vlastně perfektně hodí k tomu, co píši, očem píši a kam píši.
Z pohledu spisovatele, pisálka i obyčeného čmáralce je to, co vytvoří, jistě velice důležitým duševním majetkem. Nikomu se nelíbí, když na intenetu najde své dílo pod cizím jménem, nebo když narazí na stránku, kde je jeho dílo dokonce, nedej bůh, oglosováno. A právě o glosách se chci bavit. Je, či není to zneužívání majetku cizích osob?
Mnohé názory hovoří o tom, že glosování cizích povídek je forma urážky nebo pokus o vyléčení svých vlastních komplexů na účet poškozeného autora. Každý má totiž právo vytvořit libovolnou povídku se zcela libovolným obsahem a tu poté publikovat. Oglosujete-li pak takovou povídku bez povolení autora, jedná se o krádež a vy jste okamžitě zlynčováni desítkami čtenářů či čtenářek.
Na druhé straně se také dá tvrdit, že glosování je forma kritiky, kdy při vyjadřování svého názoru pouze citujete autora kritizované povídky. A že používáte povídku celou? No a co? Jako forma kritiky je glosa jistě tvrdá cesta, ovšem nedá se říct, že by nefungovala. Svým jízlivým způsobem totiž skutečně poukazuje na autorovy chyby.
Myslet si o tom můžete, co chcete. Faktem je, že názory na glosování nejspíše nikdy nebudou jednotné. Mně osobně nijak nevadí, pokud je používáno skutečně jako cesta kritky, neútočí na autory osobně, či je používána jako forma komorní zábavy pro početně výrazně omezenou skupinku. Glosování by totiž mělo pobavit metamorfózou povídky, nikoli autora.
Your monarch Oge I.

Tu vykouzlila autorka failfiction...

14. října 2012 v 17:41 | Oge |  Peklo z klávesnic
Zdravím vážení,
fakt, že jsem se dlouho neukázala, samozřejmě neznamená, že by na internetu nekolovala žádná ohavnost, na kterou by bylo možno poukázat, nýbrž jen zdůrazňuje, jakým nedostatkem času má egocentrická maličkost trpí. Nu což, vrhněme se prosím, přímo k předmětu doličnému, který dokazuje, že se vážně nevyplácí v psaní někam spěchat. A teď tím, mí milí vazalové, nemyslím kariérně, nýbrž dějově. Kdopak z vás dával ve škole pozor? A kdo se budil ze sladkých chvilek opojení v hodinách jazyka českého? Taková osoba si jistě vzpomene, jak vypadají díla velkých autorů... nebo menších autůrků. Ne? Tak pohleďte, jak vypadá povídka, která čtenářovu oku nelahodí.

Recept na romantiku - koření "Mary Sue"

23. září 2012 v 15:12 | Oge |  Peklo z klávesnic
Zdravím vážení,
postupem času zjišťuji, že povídky zařazené do žánru "romantika" jsou, jak by to řekli mnozí, na jedno brdo, většina z nich se řídí stejným vzorcem a na příběh přitom vůbec nehledí.

A + B =

Patříte mezi čtenáře, kterým tohle stačí ke štěstí?

Kam dál